Příběh jedné z klíčových osobností amerického folku / country, kontroverzního a po všech stránkách zajímavého písničkáře Johnny Cashe, se v roce 2005 dočkal filmové verze. Stal se nejúspěšnějším životopisným filmem všech dob a pro oba hlavní aktéry vysloužil nominaci na Oscara (Reese Witherspoonové proměněnou). Zdá se, že muž v černém táhne i po své smrti. Možná stále silněji.

Film:

Johnny Cash se vrátil. Nebo spíše pro některé z nás s novějším datem výroby se v 90. letech objevil poprvé, nepočítáme-li obskurní výjevy z jeho klipů, umístěné v teleshoppingových hovězinách typu Classic Country Collection. Marná sláva, pokud někdo měl J. R. Cashe uloženého v hlavě jako jednoho z mnoha „mužů s patkou a kloboukem“, kteří zpívají o chovu hovězího dobytka v Texasu a romantice arkansaské oblohy, musí se cítit obnoveným kultem amerického písničkáře jaksi zmaten a udiven. Přitom odpověď je jednoduchá – Cash byl především výtečný zpěvák, textař a magnetická osobnost, která dokáže lidi nadchnout kontrasty a sama sebe přivést na pokraj zmaru. O tom všem pojednává Mangoldovo stylizované biografické dílo...

Zavede nás ke kořenům Johna R. Cashe, do amerického Arkansasu, kde se mladý chlapec musí vyrovnat se smrtí staršího bratra a s výčitkami alkoholem zmítaného otce Raye. Krátce nahlédne do Johnovy kariéry vojenské (německá epizoda), ale posléze přenese svou pozornost do Memphisu v Tennessee, kde se podomní obchodník John Cash snaží prorazit se svým bandem amatérů odvedle. James Mangold se snaží příběh splétat z kontinuálních motivů, jako jsou otcovské výčitky, děs z vlastní nedostatečnosti a citelné sobectví, z čehož jasně vyplývá, že jeho projekt není biografií Cashe-velikána, ale Cashe-člověka,  zintimnělým pokusem vidět legendu country v jemných každodenních souvislostech a vystopovat zásadní prvky osobnosti (v souladu s kolegou v-durem bych jejich zrcadlo viděl v převzaté písni „Hurt“, v naprostém nesouladu s ním pak tvrdím: v tom filmu to prostě reflektované je).

Režisér tak činí neobyčejně trefnou a decentní formou, neměl jsem ani jedinkrát pocit, že by „Walk The Line“ Cashe démonizovalo nebo naopak zbožšťovalo, právě onen dojem civilní tváře ikony vzbuzuje mnohem více diváckých sympatií než možný patetizující a velikášský tón. Mangold ve spolupráci s famózním výkonem Joaquina Phoenixe dokáže vytvořit nápadité zkratky, ve kterých je cítit vývoj postavy (např. úžasná scéna s první prezentací „Folsom Prison Blues“, kde se člověku před očima náhle vynořuje ten starý známý sebejistý Cash a zcela překrývá roztřeseného obchodního cestujícího).

Osu filmu tvoří jak nelehký zpěvákův vztah s femme fatale June Carter, tak Cashův svízelný boj s vlastní povahou a náhlým přívalem slávy. „Walk The Line“ se navzdory lehkým zakolísaním v závěrečné části nestává bulvárním tokem šokujících historek, takřka každá z epizod je svým způsobem pro Cashe-legendu podstatná a nijak nebrzdí tok filmu. Zároveň tu zůstává prostor pro nejednoznačný výklad – byla skutečnou Cashovou chimérou v drogovém období láska k June, nebo on sám? Scénář, sestavený podle knih „Johnny Cash – The Autobiography“ a „Man In Black“ od samotného mistra, skládá biografické částečky tak, aby z filmu nebyla romantická selanka, ale zároveň tak, aby ten měl čitelnou příběhovou strukturu a nerozbíhal se do psychologizující dojmologie pro zasvěcené (a tedy byl divácky atraktivní i za cenu nezbytného licencování faktů). Samozřejmě se můžeme ptát, do jaké míry vystihuje skutečného Cashe... tato otázka se jeví jako irelevantní ve světle toho, že „Walk The Line“ jako filmové (a tím pádem fiktivní) dílo jednoznačně funguje.

Profituje z dobrého nadávkování hudebních čísel, které dotvářejí atmosféru a dodávají filmu mnoho energie. Zároveň často zrcadlí již odvyprávěný děj a tak zcelují výsledný dojem. Divák se tak dostane možnost podívat na první show, kde Cash vystoupil, ale pocítí i atmosféru kultovního vystoupení ve Folsomském vězení... Podobně kladně lze hovořit i o precizním technickém provedení, „Walk The Line“ je věru dovedně opracovaným příkladem filmařského řemesla.

Hlavní hvězdy jsou tu však jednozačně dvě – Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon. Uhrančivé oči Phoenixe a jemný šarm Witherspoon film táhnou a s připočtením faktu, že obě herecké hvězdy všechny party samy nazpívaly (a opravdu přesvědčivě), se jedná určitě o jeden z nezapomenutelných duetů stříbrného plátna. Znatelný punc půvabné „country“ romantiky už jen pozlacuje opravdu dobrý dojem ze snímku, který patří k tomu nejlepšímu a nejpoutavějšímu, co se v žánru filmové biografie zrodilo.

DVD:

Česká emise „Walk The Line“ upoutá pitomně znějícím sloganem láska spaluje (zřejmě aluze na text „Ring Of Fire“, kterou si dovolil použít i autor těchto řádků), ale v současné době i příjemnou cenou. Za ní dostanete technicky velice dobře provedené DVD, zejména co se zvuku týče (5.1 formát je přítomen pro anglický, polský i český dabing). Precizní kouzlo digitálního dolby surroundu vynikne zejména v koncertních scénách, které jsou tak groovy a dobře nazvučené, že na domácím kinu budete mít pocit, že jste tam, v narvaném koncertním sále, nebo mezi mukly ve Folsomu. Obraz servírovaný ve standartním rozměru 16:9 je výtečný, ostrý a barevně sytý, přesně takový, jaký člověk od DVD formátu očekává.

Bonusová sekce je na tom o poznání hůře, ačkoli i tady se člověk dočká příjemných překvapení. Tvoří ji 10 vypuštěných scén s možností komentáře Jamese Mangolda a dlužno dodat, že ty scény jsou převážně zajímavé a nikoli nepodstatné. Prostě zapadají do mozaiky filmu. Jako doplněk nečekejte více než trailer, bohužel.

Hodnocení filmu: 9/10
Technické provedení – DVD: 9/10
Bonusová sekce – DVD: 5.5/10